Škola základ života… a nebo taky ne…

Pamatujete si na svá školní léta? Jaké to pro vás bylo, sedět v lavici a poslouchat učitele, kterého jste se někdy možná i báli? Jestli jste z mojí generace, nejspíš jste na základce žádné “friendly” vztahy s učiteli neměli.

Vzpomínám na svého učitele češtiny, který se s námi tedy rozhodně “nemazal”. Když kluci zlobili a nedávali pozor, tahal je za uši, házel po nich křídou nebo mokrou houbou… to když se mu zrovna nechtělo jít přes celou třídu. A doprovodil to křikem a důrazným poučením, že ho vyrušovat nebudou…

Rozhodně jsme z něho měli velký respekt, možná i strach. My holky jsme si vyrušovat ani ve snu nedovolily. 

Jiná paní učitelka, naše třídní, třídu vůbec nezvládala a pamatuji si, že skoro každou hodinu odcházela s pláčem. Kluci ji neustále dělali naschvály a vysmívali se jí. Bylo mi jí líto.

Nepamatuji si na hodiny, v kterých bychom se zasmáli a měli takový ten klid. Možná jen s naším chemikářem, kterému bylo všechno jedno. Divím se, že jsme přežili pokusy v laborkách, protože nikdo nevěděl, co má dělat… naštěstí jsme to ve zdraví přežili. Chemii jsem nerozuměla a tak jsem ji neměla ráda…

Tehdy jsem ještě netušila, že se jednou taky stanu učitelkou…

Pamatuji a jak jsem se ve škole cítila, proto je pro mne moc důležité, aby se moji žáci v mých hodinách cítily bezpečně.

Dnes už je jiná doma. Žáci mají svá práva a umí si je hájit. Na velkém množství škol se již preferuje přátelské prostředí a myslím, že i pro nás učitele je mnohem příjemnější výuka, když panuje uvolněná atmosféra a dokážeme se společně i zasmát. Děti o mne říkají, že jsem přísná tak akorát:)

Udivuje mne, že to tak v dnešní době ještě nemá nastaveno většina učitelů…

Já se do třídy těším, mám děti ráda, jsem tolerantní a respektující, ale hranice mám pevně nastavené. Je to skvělý proces učení, kdy vím, že ke mne mohou být žáci otevření, dají mi zpětnou vazbu a když tzv. hodí do fóra nějaké vtípek, společně se zasmějeme.

Ale mám zpětnou vazbu od mnoha dětí (i mých vlastních), že si na nich jejich učitelé často vylévají svoji špatnou náladu a vztek. Dělají si z našich dětí „bouchací pytel“.

Zajímáte se o to, jak se cítí Vaše děti ve škole nebo to neřešíte?…

Podpořte své děti, aby se ve škole cítily dobře. Aby se tam těšily… neměly strach z učitelů… dávejte zpětnou vazbu. Ukažme našim dětem, že ozvat se, když se v něčem necítím komfortně, je nutnost. Naučme naše děti postavit se za sebe.

Přeji Vašim dětem prima čas strávený ve školní lavici nebo ideálně i mimo ni a podporu Vás – rodičů, abyste nám – učitelům dávali zpětnou vazbu a umožnili nám se posouvat a rozvíjet.